007 - Casino Royale
Pokud chcete povolení zabíjet, musíte nejdřív někoho zabít. První vražda Jamese Bonda je krvavou adrenalinovou rvačkou, druhá lakonicky čistým odstřelovačským aktem. Už černobíle laděný prolog naznačuje, že nový Bond bude teprve hledat rovnováhu mezi extrémy: žhavým instinktem a chladným nadhledem, zbytnělým egem a prostým sebevědomím. Každopádně se musí naučit nedůvěřovat všem, zvláště ženám – s výjimkou své šéfky M.
Nový agent však strádá nevyvážeností natolik, že ho hlava MI6 sarkasticky označí za „tupý nástroj“. Ani ona si není zprvu jistá, zda se z 007 stane smrtící ostří pro boj za dosavadní uspořádání západního světa. Alespoň v tom však „anarchistické“ Casino Royale zůstává příjemně věrné konzervativnímu světu předchozích bondovek.
Režisér Martin Campbell po Zlatém oku (1995) znovu postrkuje sérii novým směrem, tentokrát však jde možná až příliš proti tradici, což může řadu fanoušků odradit: z filmu V tajné službě Jejího Veličenstva (1969), jemuž se Casino podobá nejen v ději, udělal radikální odklon od zavedených pravidel nejméně výnosný díl série...
Casino stojí na inovacích: po čtveřici futuristických hi-tech „brosnanovek“ se vrací k realistické vážnosti Flemingových předloh a prvních conneryovek. Není jen první bondovkou, kde řádně zaprší, ale i vůbec prvním příběhem 007 konkrétně zmiňujícím vlastní politickou realitu: mluví se zde o 11. září a MI6 nebojuje s fiktivní špionskou organizací SMERSH z románu, ale proti mezinárodnímu terorismu v jeho současné podobě unikavé, mnohohlavé hydry. (Vše je ovšem až hrůzně politicky korektní: cokoli, co jen vzdáleně připomíná muslima, nesmí do záběru!)
Bondovky si vždy zachovávaly přímočarou nevinnost, pokud jde o ztělesnění a likvidaci zla. Zde se však Bond v příslušně exotických prostředích (Madagaskar, Bahamy, Černá Hora, Benátky) propracovává k póze vítěze skrz těla stále „větších" zloduchů, načež se ukáže, že by konečným cílem nemusel být „bankéř teroristů“ zvaný Cifra (uspokojivě zrůdný v podání Madse Mikkelsena). Nápad, že se za tím vším zlem mohl skrývat ještě někdo další, nepěkně zavání Myšlenkou – a té se bondovky odjakživa moudře vyhýbaly. Nejen zde asi do Casina prosákly ambice Paula Haggise (Crash), jenž posílil osvědčené scenáristické duo Neal Purvis/Robert Wade...
Předloha Iana Fleminga, jež je prvním románovým příběhem o Bondovi, navíc tvůrce vybídla k nápadu pojmout Casino jako prequel dvaceti dosud natočených bondovek. Neruší mne inovace detailů (v casinu přesunutém do Černé Hory se místo zastaralého baccaratu hraje Texas Hold’em) ani nelogičnosti, jež vyplují na povrch při srovnání s předchozími filmy: Casino Royale je pro mne naopak vítězstvím divácké „přítomnosti“ nad „historickou“ logikou. Nová bondovka se odehrává v současnosti, přičemž předloha vyšla v roce 1953 a první film série (Dr. No) vznikl v roce 1962. Bond sice „už“ nekouří, ale na první pohled propadne Astonu Martinovi DB5 (poprvé ho ale řídil už v Goldfingerovi/1964). Seznamuje se s kolegou z CIA Leiterem, s nímž Conneryho Bond spolupracoval už v Dr. No (1962), a M je žena, byť Bondův šéf změnil pohlaví až v brosnanovkách.
Jde přitom o ryzí prequel ve smyslu filmu Batman začíná či (především) nových Star Wars: hrdina teprve poznává divákovi dávno známé skutečnosti a díky nim jakoby osudově nabývá své „dnešní“ podoby. A Casino Royale chytře vypráví právě o tom, jak si Bond myslí, že má nějakou alternativu rozhodnout sám o sobě, ale že vlastně musí jen vybojovat své smíření s „předem“ daným osudem. Ve známého chladnokrevného zabijáka a mizogynského sukničkáře 007 změní útok přímo na srdce – jistě vražednější než digitalis, jenž mu nechá podat Cifra. Bond musí váhat mezi láskou k ženě a službě vlasti, přičemž tu představuje M, dáma s autoritou královny a matky (jež v podání Judi Denchové odhaluje vzrušivě mnoho ze svého soukromí). Bondovou láskou je Vesper Lyndová, krásná, odmítavá, zraněná a zranitelná, komplexní postava, jež není v oduševnělém podání Evy Greenové bond girl, ale zralou „bond woman“. Právě „vážné“ pokoušení agenta k normálnímu životu ovšem scenáristům láme vaz. Namlouvání s Vesper má vtip, pak ale dojde na scény, jež předchozí Bondové zažívali až po závěrečných titulcích. S milostnými hláškami nejapnými jako od George Lucase, navíc proslovenými na břehu téhož jezera Como, kde se oženil Anakin s Amidalou, nezmůže nic ani zkušený Campbell (díky němuž film obsahuje naopak i jímavou „oblečenou“ sprchovou scénu… jež se žel do bondovky vůbec nehodí!).
V boji s jedním z nejnepovedenějších scénářů série, jenž v poslední třetině tone ve zmatku, nudě a nechtěné směšnosti, nakonec prohrává i Daniel Craig – navzdory tomu, že se oproti očekávání (včetně toho mého) nejen po herecké, ale i po fyzické stránce plně legitimizuje coby nový Bond. V reakci na Brosnanův ironický šarm je Craigův osudem „použitý“, bodavě modrooký 007 živočišně autentický, drsný a brutální. Bez výčitek a nostalgie šokujícím způsobem překlápí Bondův „šlechtický“ sociální statut do „proletářské“ roviny. Do luxusního casina přichází jako chlap z ulice spoléhající jen sám na sebe a pohrdající luxusem, odmítaje mu rozumět a užívat si ho („Protřepat nebo zamíchat? Vypadám, že mi na tom sejde?“ odsekne barmanovi.). Dobře zapadá do „dělnicky“ obyčejných prostředí, kde rozehrává akci: na staveniště, letištní plochu... i v těch Benátkách mu nakonec nejšikovněji poslouží hřebík. A pokud jde o tradiční „hračky“, vystačí si málem jen s mobilem. Novému prostému stylu odpovídá i omezení CGI efektů ve prospěch „ručních“ triků a kaskadérských kousků, jež nikdy nejsou „impossible“. Od vyhazování věcí do povětří se ovšem Bond posouvá ke zklidnění a „vnitřní“ akci: středobodem vyprávění je pak dlouhá (a velmi zábavná!) scéna karetní hry... Jen škoda, že taková nápaditost autorům nevydržela až do konce. Pochybuji ovšem, že by i takový „zlidovělý“ Bond byl divákům bližší: zdá se mi spíš, že příliš radikální změna ustáleného schématu ohrozila Casino Royale jako bondovku. Pokud závěrečný „terminátorovský“ obraz (už kvůli němu se vám jistě vyplatí zajít do kina) odpovídá tomu, k čemu nový Bond dospěl, pak prohlašuji: takovýhle 007 si určitě zaslouží ubohou budoucnost v náručí atomové vědkyně Christmas Jonesové!
