Stormbreaker
Když čtrnáctiletý Alex Rider přišel o strýčka (Ewan McGregor), netušil, že se tím otevírá nová kapitola jeho života. Jeho strýc byl totiž supertajný superagent a Alexovi až nyní došlo, že byl vlastně strýcem celý život trénován, aby se stal jeho nástupcem a pracoval pro supertajnou britskou špionážní organizaci. Je totiž nutno, aby v převleku za mladého počítačového génia pronikl do superkomplexu milionáře Darriuse Saylea (Mickey Rourke), který připravuje „projekt Stormbreaker“, což vůbec nezní dobře.
Stormbreaker byl natočen podle prvního dílu knižní série o Alexu Riderovi, „agentovi 0014“. První tři knihy Anthonyho Horowitze vyšly i u nás, ale nesetkaly se tu zdaleka s takovou popularitou jako v Anglii, takže snad laskavý čtenář promine, že jsem je nečetl a nejsem schopen s nimi film srovnávat.
Film je... rozporuplný. Začněme například u scénáře, který napsal sám Horowitz. Na jednu stranu obsahuje dobré nápady – například důvod, proč to Sayle všechno dělá, nebo „pana Škleba – mého sluhu, který dříve chytal v cirkuse nože do úst, ale pak se neopatrně ohlédl, když na něj zamávala z publika máma“. Nadhled, humor, originalita. Na druhou stranu se dočkáme mnoha scén, kterým nadhled zcela chybí a ve své snaze o akčnost, napínavost nebo dojemnost jsou nejen chabé, ale často vyloženě trapné.
A co herci? Bill Nighy jako šéf tajné agentury je skvělý a camea různých známých britských tváří pobaví. Na druhou stranu Alicia Silverstoneová je nevýslovně strašná. Mickey Rourke je zcela mimo tento svět (zatím jsem si nerozmyslel, jestli je to dobře nebo špatně, ale chladnými vás nenechá) a hlavní hrdina je nemastný neslaný. Tolik propagovaný Ewan McGregor je ve filmu asi 120 sekund.
Pokud se rozhodnete na tuto spíše béčkovou podívanou zajít, mějte na paměti jednu zásadní skutečnost, která nemusí být na první pohled patrná: Tohle není „James Bond pro trochu mladší“. Tohle jsou „Spy Kids pro trochu starší“.
